Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hned na úvod je zapotřebí konstatovat, že ORIGIN za svojí kariéru nenatočili lepší desku. A tady bych mohl i skončit. Nebo ne, pojďme si to trochu rozebrat. Kansaskému kvartetu se podařilo na „Chaosmos“ velmi vzácně vybalancovat tvrdost a brutalitu s hitovostí a hudebními tématy, které působí téměř až vlezle. Na desce jsou fragmenty, které útočí na první signální, ale přesto se mi nedaří je oposlouchat. Hned úvod alba je naklepaný technický nálet, co se týče rytmiky, který k sobě ale tiskne silnou melodickou linku, jíž podporuje jak kytara, tak basa. Přidejte pár vokálních figur, které prostě „sednou“, a máte zaděláno na megahit v rámci nejextrémnější polohy death metalu. Tady se prostě povedlo úplně všechno.
Pak je tu ryze technická stránka. Instrumentální výkony jsou naprosto vyrovnané. Všechny nástroje jedou nadoraz, ale daří se udržet obrovskou míru přístupnosti. „Chaosmos“ je deskou, která oslovuje jak posluchače melodičtější deathové polohy, tak milovníky progresivních brutálních prasopalů. Ačkoliv je tu obrovské množství nápadů, nejsou na sebe naházeny bezmyšlenkovitě a jejich cílem není jen ohromovat technickými finesami. Jednotlivé skladby působí sice složitě, ale současně i komplexně. A i když je tu velmi vysoká hustota motivů, celek nepůsobí překombinovaně.
Za další tu máme také takové kouzelné momenty jakým je začátek opusu „Panoptical“, ve kterém kytara v dostihové rychlosti bruslí kolem banální basové melodie, aby se pak transformovala do pravidelných riffových kvádrů. Krkolomné po technické stránce ale příjemné pro uši. Následující kapitolou jsou odkazy na starou školu žánru, jako je „Nostalgia For Oblivion“. I tady, v pomalejších tempech, jsou ORIGIN připraveni roztrhat vás na kousky nebo zadupat pravidelně dusající dvojšlapkou a precizní oldschool rifáží. ORIGIN jsou všechno možné, jen ne nudní. Jsou mistry metamorfózy a přesto vždy poznáte, že to jsou oni. Střídají přístupy, styly a ve své podstatě i zvuk. Přesto deska působí sevřeným dojmem. Jen v jednu chvíli vnímáte postavení a nazvučení nástrojů rozdílně.
„Chaosmos“ je nejbarevnější deska na poli brutálního technického death metalu za hodně dlouhou dobu. V pořadí osmé album amerických smrťáků je na jedné straně syrové a maniakální, na straně druhé velmi chytře vymyšlené a chirurgicky přesné. Svým způsobem náročné a současně návykové. Strukturovaně chaotické a hlavně naprosto devastující. Poslouchám je intenzivně už třetí měsíc a stále nemám dost!
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.
Hitový generátor sice pořád pracuje, ale už se z něj bez pravidelné údržby trochu kouří. Švédové opět natahují stopáž až někam k jedné hodině a to se hlavně ke konci nahrávky už dost projevuje. Stále příjemný poslech, ale trhlinky se postupně zvětšují.
Pohrobci skvělých GLACIATION se vrací po dlouhé dekádě s půl hodinou obtížně zařaditelného post BM, který oproti původní kapele působí podstatně lyričtějším, křehčím dojmem. Zároveň je to opět výzva pro posluchače propracovat se do téhle fascinující vize.